Píše se rok 2175. Země byla napadena! Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naší planetu. Kdo se v čas neukryl pod zemí, byl zničen. Přežilo jen několik zástupců lidské rasy. Začíná postapokalyptická budoucnost, v níž nepřátelé lidstva mají převahu.
Zatím vůbec nikdo netuší, co se bude dít dál. Jsme ukrytí v nějaké jeskyni pod zemí, kterou ta monstra neobjevila. Krčím se tu společně s dalšími osmi lidmi, z toho jsou dvě děti. Nevíme, kolik dalších lidí přežilo, jestli vůbec nějací...
Padá tma. Já a další dva muži jsme se rozhodli opatrně vyjít ven a obhlédnout naše možnosti. Máme v jeskyni vodu, ale bez jídla se neobejdeme.
Vycházíme tedy z jeskyně. Chamury, jak jsme ta monstra pojmenovali, nikde nevidíme. Dobrá, ale co teď? Potřebujeme nějakou zbraň, ale všechno, co máme, je větev vyřezaná do špičky.
Kráčíme lesem plni strachu. Chamuři se mohou kdykoliv objevit. Vtom slyšíme šustění nedaleko od nás. S přesvědčením, že se jedná o králíka, tím směrem vrháme naše oštěpy. Ozve se zakňučení, které jako králík rozhodně nezní.
Ze křoví po chvilce vyleze malinký chamur. Nevypadá vůbec děsivě, dokonce by se dalo říct, že je roztomilý. Ale hlavně je vyděšený a my nevíme, co s ním. Pokud ho tu necháme, tak možná umře, protože je zraněný, ale v tom horším případě přežije, řekne o nás ostatním a ti nás zničí.
Mě bylo přiděleno velení výpravy a já tedy rozhoduji. Malinký chamur půjde s námi do jeskyně. Beru ho do náručí a rychle se vracíme. Reakce ostatních obyvatel jeskyně je různá. Někteří s ním soucítí, jiní v něm vidí nepřítele, někteří dokonce jídlo. Nicméně, vše se rozhodne až zítra, jdeme spát.
Ráno nás probouzí jakési chrochtání. Se smíšenými pocity zjišťujeme, že Mary, jedno z našich dětí, si povídá s chamurčátkem. Okamžitě se jí ptáme, jak je možné, že mu rozumí.
Mary nám vše vysvětluje: ,,To chamurčátko se jmenuje Isa. Isa mi dala nějaké její DNA, takže jí teď rozumím. Nevím, jak je to možné, ale není to důležité. Ty stvůry si říkají bamové, bama znamená nebesa. Na Zemi přišli proto, aby ji zachránili před námi - před lidmi."
,,Řekni jí, že se polepšíme, vždyť jsme jí zachránili život!"
Mary jí to řekla a přeložila nám Isovu odpověď: ,,Nechte mě jít a já promluvím s veliteli. Mary půjde semnou."
Co nám zbývá. Nechali jsme je tedy, aby se pokusily zachránit lidskou rasu.
Druhý den večer se Mary vrátila sama.
,,Dají nám ještě šanci, odlétají."
Žádné komentáře:
Okomentovat