čtvrtek 30. července 2020

Tiša b'Av

Tiša b'Av je devátý den v měsíci Av. (Tiša je hebrejsky "devátý", b- znamená "v"). 

Pro nás židy (i Židy) je to smutný den a to hned z několika důvodů. Když to vezmu od nejstarších událostí, tak se traduje, že na tiša b'Av odmítli Izraelité vstoupit do Kanaanu a byli potrestáni 40 lety bloudění v poušti. 
Na Tiša b'Av byl zničen První chrám Babylonci v roce 586 př. n. l. a i Druhý chrám, tentokrát Římany v roce 70. 
Na Tiša b'Av v roce 1290 byli Židé vyhnáni z Anglie, v roce 1306 z Francie a v roce 1492 ze Španělska. 
Na Tiša b'Av 1918 začala první světová válka.
Na Tiša b'Av v roce 1941 bylo schváleno "Konečné řešení".
A v předvečer Tiša b'Av roku 1942 začali být Židé z varšavského ghetta převáženi do koncentračních táborů.
A našlo by se toho jistě víc.

čtvrtek 16. července 2020

Hořká voda prokletí

Rok: několik stovek před naším letopočtem
Místo: Sinajská poušť

,,Milko, ty mě podvádíš, přiznej to!" křičel Benjamin na svou ženu.
,,Jak bych mohla, Bene? Co si to o mě myslíš?!"
,,Já ti nevěřím. Jestli jsi čistá, dokaž svou nevinu."
Dokázat nevinu je mnohem těžší než dokázat vinu. Jak mohu dokázat něco, co jsem neudělala? Pomyslela si Milka a svému muži odpověděla: ,,Jak mám dokázat svou nevinu?"
Benjamin to však věděl přesně: ,,Pojďme ke knězi, ať Nejvyšší rozhodne o tvé vině nebo nevině."

úterý 14. července 2020

Sladké pokušení

Kašrut po sto padesáté 😄. Napadlo vás někdy, že čokoláda není automaticky košer? Člověk si řekne vždyť co může být na čokoládě špatně? Většina zákazů se přece týká masa a to v čokoládě není.

No... Omyl.

V čokoládě se někdy může nacházet hmyz. Teda ne tím způsobem, že by se tam válela rozkládající se moucha (fuj), ale může tam být třeba nějaké aroma nebo barvivo, které se dělá z hmyzu. Představte si lentilky. Jaká mňamka, že? Každé dítě miluje lentilky. A teď se pocívejte na tohle:

pondělí 6. července 2020

613 přikázání

Nebo také 613 micvot (micva je hebrejsky "přikázání", micvot je pak množné číslo). Možná si teď říkáte, že to je nějak moc, vždyť je přece 10 přikázání. Ano, jistě. Tohle je takové... trošku rozšíření 😄.

V podstatě je to takový výtah z Tóry, dalo by se říct. V Tóře je hodně přikázání a hodně "omáčky", která ukazuje co se stane, když to nebudeme dodržovat a také "omáčky" a nějakým tím příběhem. (Mimochodem, také vám příjde zajímavé, že v Genesis je sfouknuto nějakých 2000 let, zatímco Exodus a Levitikus jsou dohromady pár desítek, maximálně stovek let?)

neděle 5. července 2020

Proč ženy v synagoze nečtou z Tóry?

Wow, kde vůbec začít? Některé z vás možná ani nenapadlo se nad tím zamyslet, kdo vůbec čte nebo nečte z Tóry. A jiní si toho zase možná všimli a zajímá vás důvod. Je to snad nějaké utlačování žen? Jsou ženy v judaismu méněcenné a proto jim není dovoleno číst z Tóry?

V prvé řadě je potřeba říct, že ženy rozhodně méněcenné nejsou. Nebýt žen, tak neexistují lidé. Ženy rodí děti a to je samo o sobě velmi důležité. Teď mi zase můžete nadhodit že "hej, takže ženy jsou jen nástroj na dělání dětí?" Ale tak to také není. Nejsme nástroj. Jsme důležitou součástí společnosti. Jen prostě máme jinou úlohu než muži. Muži a ženy nejsou stejní a nemůžeme předstírat, že jsou. (Důležitá poznámka: být jiný neznamená být lepší nebo horší).

středa 29. dubna 2020

Jak jsem zvonila klíčema

Dneska jen takový vzpomínkový článek. Jak jsem zálohovala svůj starý blog, tak jsem si své staré články znovu četla. Před asi dvouma rokama jsem napsala článek, kde jsem se mimo jiné zamyslela nad tím, jaký to asi musel být pocit při sametové revoluci cinkat klíčema a tvořit dějiny. 

úterý 28. dubna 2020

Vybíjím hněv

Občas mě na internetu naštvou antisemité. A já se bohužel naštvu celkem rychle, hlavně když mě někdo posílá do plynu... To bych pak toho člověka chtěla hrozně moc seřvat a ideálně mu třeba dát facku. Jenže to se z klávesnice dělá špatně a tak potřebuju svůj hněv ze sebe dostat jinak. To umím třemi způsoby. První je cvičení. Zapotím se a vybiju energii. Druhý je kreslení. Prostě nakreslím něco smutného a ten vztek zmizí. Občas pomáhá i hudba, ale ne vždy. A někdy to ze sebe dostávám poezií. Myslím, že ta se nejlíp tvoří když je člověk naštvaný. Nebo aspoň tak vznikla většina té mé. Někdy jsem zkoušela dělat poezii "jen tak", ale to je hrozně těžké. 
Zrovna včera mě na internetu naštval antisemita a skončilo to dvěma krátkýma básničkama složenýma kolem půlnoci.