středa 29. dubna 2020

Jak jsem zvonila klíčema

Dneska jen takový vzpomínkový článek. Jak jsem zálohovala svůj starý blog, tak jsem si své staré články znovu četla. Před asi dvouma rokama jsem napsala článek, kde jsem se mimo jiné zamyslela nad tím, jaký to asi musel být pocit při sametové revoluci cinkat klíčema a tvořit dějiny. 

úterý 28. dubna 2020

Vybíjím hněv

Občas mě na internetu naštvou antisemité. A já se bohužel naštvu celkem rychle, hlavně když mě někdo posílá do plynu... To bych pak toho člověka chtěla hrozně moc seřvat a ideálně mu třeba dát facku. Jenže to se z klávesnice dělá špatně a tak potřebuju svůj hněv ze sebe dostat jinak. To umím třemi způsoby. První je cvičení. Zapotím se a vybiju energii. Druhý je kreslení. Prostě nakreslím něco smutného a ten vztek zmizí. Občas pomáhá i hudba, ale ne vždy. A někdy to ze sebe dostávám poezií. Myslím, že ta se nejlíp tvoří když je člověk naštvaný. Nebo aspoň tak vznikla většina té mé. Někdy jsem zkoušela dělat poezii "jen tak", ale to je hrozně těžké. 
Zrovna včera mě na internetu naštval antisemita a skončilo to dvěma krátkýma básničkama složenýma kolem půlnoci.

pondělí 27. dubna 2020

Jak jsem slyšela Boha

Nedávno jsem psala o barvách judaismu a na konci jsem se zmínila, že jsem jednou slyšela hlas Boha. Dneska bych se k tomu chtěla trochu víc rozepsat, protože je možné, že to pár z vás zajímá. 

Já jsem vlastně dlouho byla spíš agnostik - Nevěřila jsem úplně v Boha, ale zároveň jsem nepopírala jeho existenci. Když jsem slyšela lidi mluvit o tom, jak slyšeli Boha a podobně, tak jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si, že kdo ví co slyšeli, možná si dokonce vymýšlí...

neděle 19. dubna 2020

Seder

O Pesachu už jsem psala z historického pohledu a o jídle. Teď bych se ale chtěla věnovat tradicím. Protože nový den začíná se západem slunce, i Pesach začíná se západem slunce. První jídlo tohoto svátku je tedy večeře. A ta je speciální.

Této večeři se říká sederová večeře nebo zkráceně seder, hebrejsky סדר, což znamená "řád" nebo "pořádek* ". A to si pište, že má svůj pořádek. Hromada zvyků, symbolů a konkrétní postupy. Skoro jako v nějaké sektě 😀.

Stejně jako třeba vánoční nebo velikonoční stůl má nějaké typické jídlo a věci (třeba svíčky), i sederový stůl je typický. Je zvykem, že se připraví už před západem slunce. Někam doprostřed dáte pohár s vínem, který je (symbolicky) pro proroka Eliáše. (Nejspíš proto, že je považován za jednoho z autorů Tóry, ale jinak s příběhem Pesachu nesouvisí). Pak nesmí chybět spoustu vína. Ano, bude se pít. Pojďme se ožat! 😀 Ne, ale každý ho trochu vypije, je to součást tradice. Pak taky potřebujete pohár na kiduš, což je požehnání recitované nad vínem. A ještě slaná voda.

Potom potřebujete mít na stole Hagadu, což je taková knížečka, kde je napsaný příběh o vyvedení z Egypta a pak jsou tam kdejaká požehnání, žalmy a modlitby (i s výkladem), aby jste to z toho mohli číst. Protože nejsme rabíni, abychom si to všechno pamatovali, že 😀.
Zdroj: https://www.judaicamasterpieces.com

sobota 18. dubna 2020

Jídlo pro Pesach

O samotném svátku už jsem tady psala, takže o jeho původu si můžete přečíst tady. Dnes bych se chtěla v souvislosti s tímto svátkem víc zaměřit na jídlo.

Ve zkratce se nesmí jíst nic kvašeného, což je tradice, která pochází z toho, že židům při cestě z Egypta nestihnul nakvasit chleba. Jenže chytré hlavy, co studovali Tóru přišly s tím, že pravidel je víc. Před začátkem samotného svátku přichází "hledání chamecu". Což je víceméně znamená to, že si doma uklidíte a vysajete ty drobky na koberci 😀. A chamec je to, co se nesmí jíst o Pesach. Jenže to je pořád tohle se nesmí a tamto se nesmí, ale co se teda vlastně může?

Barvy judaismu

Napadlo vás někdy, že náboženství můžou mít barvy? Tedy alespoň svoje typické barvy. Pro judaismus je to barva "techelet", což je taková tmavě modro-fialová. V Tanachu je tahle barva zmíněná celkem 49 krát. (To jsem nepočítala, ale říká to google 😀). Vím určitě, že se o ní píše v Numeri 15:37-38 a to takhle: Hospodin řekl Mojžíšovi:"Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. To se mimochodem mluví o cicitu.
Ale tahle barva se vyskytuje i na jiných místech, třeba ty "třásně" jsou na talitu, což je takový čtverec látky, co nosí muži při modlitbě.
A možná jste si také vzpoomněli na izraelskou vlajku, také má na sobě modrou barvu. To prý není přímo tachelet, ale je to tím inspirované.

Válka na dovolené

Představte si, že je vám 6 let, jste se svou rodinou poprvé na dovolené a... tam začne válka. Přesně to se mi přihodilo.

Byl červenec 2006 a my jeli do Izraele a já se tam hrozně těšila. V šesti letech jsem to nevnímala jako nějakou, řekněme "speciální" zemi kvůli mému židovskému původu, ale spíš jsem to brala jako "jů, jedu k moři, to budou kamarádi závidět" 😀. Přijeli jsme tam 10. července a plánovali jsme tam zůstat dva týdny. Byli jsme na severu Izraele ve městě Haifa. To je hned u moře, takže i když jsme se tam dostali až večer, tak jsme hned museli na pláž, protože ten šestiletý prcek (ehm, já) si nedal pokoj 😀.

Bar Micva

Myslím, že bar micva (בר מצווה) je celkem známý pojem i mezi gojim (tedy nežidy). Nakonec objevil se třeba i v Simpsonových nebo Futuramě. Tipla bych si, že většina z vás si pod tím představí nějakou oslavu. A vlastně ano, svým způsobem to oslava je. "Bar micva" znamená v hebrejštině "syn přikázání".
Malá žíďátka (výraz z knížky Romeo, Julie a tma - doporučuji) se učí hebrejsky už třeba od tří let a také pomalu začínají studovat tóru. Ale nejsou členy židovské komunity dokud nemají bar micva. Pro kluky to většinou znamená, že první Šabat po jejich třináctých narozeninách se konečně stanou plnohodnotnými židy. Jenže... Co to znamená?

Znamená to, že je za sebe v náboženství zodpovědný, že už může (a měl by) dodržovat těch 613 micvot (přikázání), což by také mohlo být úplně samostatné téma, někdy o něm napíšu. A také to pro chlapce znamená to, že může být členem minjamu, což je vlastně minimální počet (10) mužů pro společnou modlitbu.


zdroj obrázku: twinkl.co.uk

Šavuot

Tenhle svátek navazuje na Pesach. První den se začne počítat a když napočítáte 50 dní, tadá, je tu Šavuot. Ten má vlastně oslavovat to, že nám byla dána Tóra. Slovo Šavuot, v hebrejštině שבועות znamená týdny a je to vlastně těch 7 týdnů, během kterých se Izraelité dostali z Egypta k hoře Sinaj, kde dostali deset přikázání.

Svátek trvá dva dny a protože v judismu den začíná se západem slunce, tak i dvě noci. Je zvykem, že první noc zůstaneme vzhůru a studujeme Tóru. Jinak to má v podstatě podobná pravidla jako Šabat, takže žádná práce a tak. Máme i nějaká typická jídla, převažují mléčné výrobky, sýry, jogurty, zmrzlina, pudink, no znáte to. Jako zajímavost bych ráda zmínila sýrové palačinky, na které jsem ale v češtině nenašla recept, tak třeba vám ho ukážu jindy 😀.
Typický je také med, například medové koláčky.
Proč právě mléko a med? No protože Izrael je země mlékem a strdím oplývající. (Kdepak se to ten váš Praotec Čech inspiroval? 😉)
No a další tradice je čtení knihy Rút.

Nějak už nevím co víc k tomu říct, takže jestli máte dotazy, určitě se ptejte v komentářích.

Pesach

Pesach je jeden z nejstarších svátků, protože o něm mluví už Exodus. A aby taky ne, když právě ten exodus, tedy vysvobození z Egyptkého zajetí, oslavuje. Trvá osm dní, první dva a poslední dva jsou skutečně svátky, takže vypadají zhruba jako Šabat. Ty dny mezi tím jsou tak půl napůl, že třeba můžeme dělat nějaké věci, které se o Šabatu nesmí, ale třeba během modlitby říkáme víc požehnání a tak různě. Svátek začíná 15. nisanu a končí 22. nisanu. (Myslíte, že se výrobci aut ispirovali názven židovského měsíce nebo to je jen náhoda? 😀)

Život ve vzpomínkách

Právě jsem se po několika týdnech neaktivity rozhodla, že se potřebuji vypsat. A téma "život ve vzpomínkách" vlastně krásně vystihuje to, o čem chci mluvit. Je to až jakási podivná náhoda, osud, jako by mi něco říkalo "ano, tohle si nesmíš nechat pro sebe". Nenechám tedy.

Jelikož tohle bude jakási úvaha, monolog, kde budu uvažot nad tím, jak se současnost dívá na minulost, dovolte mi začít otázkou.

Měli bychom žít ve vzpomínkách?

Minipříběh

,,Izáku, nemůžeme tady už zůstat!" doléhala opět Sára na svého manžela.
,,Tohle jsme si už vysmětlovali, Sáro, nemáme peníze na to, abychom někam šli. Ale i kdybychom je měli, kam chceš jít? Na západ nemůžeme, Němci by nás hned poslali do koncentráku."
,,Myslím, že bys měl něco vědět..." Sára se odmlčela, podívala se na Izáka a povzdechla si, ,,čekám miminko."
,,Cože, ty..?"
,,Ano. A tohle není místo, kde chci aby naše děťáko vyrůstalo."
,,Dobře, Sáro. Utečeme do Ameriky. Ale Sáro-" Izák ji chytil za ruku, ,,bude to nebezpečné."
...
O několik týdnů později, když už manželé Millerovi byli hluboko v Říši při své cestě na západ, zastavil je příslušník gestapa. Byla hluboká noc, nikdy necestovali přes necestovali.
Policista po nich chtěl občanskou legitimaci, kterou samozřejmě neměli a také slyšel, že mluví německy s přízvukem.
,,Půjdete teď se mnou..."

Vtip #55

Stěžuje si paní Mühlsteinová lékaři: ,,Izák mluví každou noc ze spaní, co s tím mám dělat?"
,,Zkuste ho pustit ke slovu přes den."

Vtip #54

Mojše a Miriam byli na večeři. Mojše se choval trochu roztržitě, až to Miriam nevydržela a řekla: ,,Mojše! Ty mě vůbec neposloucháš, že?"
,,Miriam, to je trochu divný způsob, jak zahájit konverzaci, ne?"

Vtip #53

Abeles chytí zlatou rybku a jak už bývá zvykem, rybka mu nabídne, že když jí pustí, tak mu splní tři přání. Abeles jí tedy pustí a povídá: ,,Chci nádhernou vilu v Monaku, dvacet milionů dolarů na účtě ve švýcarské bance apěknou macatou blondýnku! To by bylo moje první přání..."

Neztrácet naději

Neztrácet naději. To je skutečně krásné téma. Navíc právě teď po volách, kdy je svět, tedy aspoň ten náš malý český, rozdělený na dvě poloviny. I když ještě nemám věk na to, abych mohla volit, mám věk na to, abych si o věci mohla udělat svůj názor. To, jestli bude jednou z pohledu historie správný nebo špatný, to ukáže až čas. Ale právě teď věřím, že můj názor je správný. (Jinak bych ho samozřejmě neměla).

Ne každý je spokojen s tím, jak vypadá, ale každý je spokojen s tím, jak myslí.

Vtip #52

Mužík si príde požičať peniaze k Židovi.
"Kolko chceš?"
"Páťdesiat rublov."
"Dobre, ale nepoznám ťa, takže mi tu necháš ako zálohu svoj kožuch."
"To znie rozumne, "povie mužík.
"Na aký čas si chceš požičať tie peniaze?"
"Na päť rokov."
"Beriem dvadsaťpercentný úrok na jeden rok."
"To znie rozumne."
"Úroky sa platia vopred."
"To znie rozumne."
Transakcia sa uskutoční. Mužík odíde a vtom mu svitne: "Prišiel som o páťdesiat rublov. On má mój kožuch. Ja mu dlhujem páťdesiat rublov. A v práve je on!"

Vtip #51

Mojžíš se blíží k Rudému moři a najednou zjistí, že nikdo nepostavil vory. Otočí se ke svému pobočníkovi a říká: ,,A to si jako myslíte, že takhlemávnu holí a moře se rozestoupí?!"
,,No rebe, jesltli tohle dokážete, tak jim garantuji minumálně dvě kapitoly ve Starém Zákoně!"

Kipa

Kipa, hebrejsky כיפה‎ znamená doslova kupole, ale to spíš jen tak na úvod a pro zajímavost. Je to taková ta věc, kterou nosí Židé na hlavě. Protože žijeme v Evropě, kde se víc než hebrejština používá jidiš, asi je vám bližší výraz jarmulka.

(Kreslit moc neumím, ale kreslím ráda😀)

Vtip #50

Moskva, hluboká noc. Ozve se bušení na dveře.
,,Kdo je to?"
,,Pošta!"
Otevřou se dveře a za nima dva agenti KGB. ,,Jste Liebovitz?"
,,Ano."
,,Podal jste žádost na vystěhování do Izraele?"
,,Ano."
,,Nemáte tu co jíst?"
,,Jídla máme dost."
,,Nelíbí se vám, že děti dostanou vzdlání zadarmo?"
,,Ne, to určitě ne."
,,Tak proč chcete opustit Rusko?"
,,Nesnáším, že mi chodí pošta ve tři ráno!"

Vtip #49

Kohn: Otče, jak se řekne anglicky Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic?
Otec Jan : Christopher the Bastard from After Spoons and Without Satellites.

Vtip #48

Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
"Kredence nevedeme," oznamuje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný."
"Ale kde," povídá Ginsberg, "na co jsou jednomu hodiny."
"Na co?" žasne Goldberg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?"
"Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí."
"No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?"
"Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?"
"No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?"
"Jednoduše, mám přece trumpetu."
"Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?"
"Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"

Vtip #47

Jdou Kohn a Roubíček na červenou, zabraní do hovoru, zastaví je esenbák, a povídá: ,,Tak pánové, každý sto korun, prosím."
A Kohn se zeptá: ,,Prosímvás, a nemají příslušníci osvobozenecké armády generála Svobody nějakou slevu?"
Esenbák se zarazí a koktá: ,,vy, vy jste...? Tak běžte, běžte."
Když je z dohledu, obrátí se Roubíček nevěřícně na Kohna a povídá: ,,Kohn, kdybych jich neznal, v Osvětimi jsme byli ve stejným baráku, a voni budou povídat, že byli ve Svobodově armádě?"
A Kohn opáčí: ,,Voni mě neposlouchali, Roubíček. Já přece neřek, že jsem tam byl. Akorát, když něco nevím, tak se zeptám!"

Zálohování starého blogu skončilo

Od teď budu přidávat články v obvyklé frekvenci, což pro mě znamená většinou tak 2-3 články za měsíc.

Vtip #46

Už od dávných dob je tento čas svátkem vzájemnosti. Křesťané ho nazývali prostě Vánoce a chodili do kostela. Židé tomu říkali Chanuka a šli do synagogy. Ateisté šli na párty a ožrali se tam. Když se pak navzájem míjeli, s láskou na sebe všechny ty skupiny pokřikovaly: Jedni "Veselé Vánoce!", druzí "Šťastnou Chanuku" a ti tretí "Bacha sloup!".

Židovské blues

Všude jsem slyšel nadávky
Kvůli svému původu, všude jen nadávky
Že prý my jsme bohatí a jiní žijou na dávky

Nejdřív nás zavřeli do gheta
Do toho smradlavého gheta
Kde jsme měli trávit svá nejlepší léta

Ale to pro ně nebylo dost
Nakonec to pro ně nebylo dost
A udělali si jinak radost

Po jedné listopadové noci
Té hrůzné křištálové noci
Se antisemitismus dostal k moci

Dlouho jsme se schovávali
Naši přátelé nás schovávali
A pocit bezpečí nám dodávali

Ale pak Němci chytli maminku
Chytli nás oba, mě i maminku
A poslali nás v Treblinku

Říkali mi "neboj, budeš volnej
Práce osvobozuje, budeš volnej"
Já si však pomyslel jen "oj vej!"

Na kolejích mě oddělili od mámy
Když mě na kolejích oddělili od mámy
Doufal jsem, že to nejhorší je za námi

Druhý den večer padal sníh
Padal z nebe černý sníh
A od SS-manů byl slyšet smích

Já chytal ten černý sníh do rukou
Ten černý popel chytal jsem do rukou
A naposled se loučil se svou maminkou

V táboře je hlad a práce
Strach, bída, hlad a práce
A zítra cesta do B-žího paláce

Prach jsi a v prach se obrátíš
Jaký palác, vždyť prach jsi a v prach se obrátíš
A tak se ke všemu Izraelskému lidu navrátíš