Hořkosladké Vánoce

 Povídka byla původně napsaná do soutěže, kde bylo omezení na 2000 znaků. (Hah, zdá se, že v roce 2017 se o blog.cz ještě někdo staral).

Jsem tady už několik měsíců, možná i rok. Teď už musí být konec roku, protože v noci je nám všem zase zima, tiskneme se k sobě jako tučňáci, ale nikdy nedocílíme toho, aby nám bylo skutečně teplo.

Dnes večer přijel nový transport. Můj úkol je odnést jejich zavazadla na určené místo. Je jich skutečně moc, kde je, pro Pána, vzali? Snad budu mít možnost si s někým z nich popovídat.

Večer se mi tato možnost naskytla. Dal jsem se potichu do řeči s jedním z nově příchozích. Byl to malý kluk, asi 13 let.

,,Ahoj chlapče, ty jsi tu sám? Kde máš rodiče?"

,,Šalom alejchem, pane. Proč se tak ptáte? Copak nevíte, co se stalo?"

,,Nevím, jsem tu už několik měsíců. Řekni mi, co se stalo?"

,,Přišli Němci a rozbili nám všechno, domy, obchody, synagogy. Rodiče se chtěli bránit, ale Němci je zastřelili. Já jsem se schoval pod postelí, ale našli mě a poslali sem. Jak jste se sem dostal vy?"

,,Víš, já jsem nesouhlasil s vůdcem. Říkal jsem své názory nahlas a to se mě vymstilo."

,,Vy tu nejste, protože jste Žid?"

,,Já nejsen Žid, jsem křesťan. Řekni mi, víš, jaké je datum?"

,,Vím, je jedenáctého listopadu 1938. Promiňte, jsem unavený, chtěl bych spát."

,,Děkuju ti. Dobrou noc."

Toho kluka jsem od té doby viděl snad jednou nebo dvakrát. Proto mě překvapilo, když se jednou večer objevil vedle mě.

,,Šalom alejchem, pane, chtěl bych vám něco dát..."

Zůstal jsem jen zaraženě koukat. Tady nikdo nemá na rozdávání. Kluk pokračoval: ,,Jste křesťan a pokud jsem správně počítal, dnes je 24. prosinec a to vy slavíte Vánoce. Tohle je pro vás," podával mi kousek chleba, ,,není to moc, ale víc vám dát nemůžu."

Ten kluk mě dojal. Sám je vyhladovělý, ale dává mi kus chleba jako vánoční dar. Chtěl jsem mu to nějak oplatit, chtěl jsem se zeptat, kdy oni slaví nějaké svátky, snad bych pro něj dokázal něco sehnat, jenže než jsem se vzpamatoval, kluk byl pryč.

Ptal jsem se na něj několika lidí a nakonec jsem se dozvěděl, že už mu nic nedám. Nevydržel tu ani dva měsíce a připojil se ke svým rodičům...