(Původně publikováno 24. prosince 2017)
A tak jednou po roce, zas tu máme Vánoce. A mě je to zase úplně jedno, protože je neslavím 😀
V minulých článcích jsem popisovala naše, Židovské svátky a napadlo mě, že by pro vás mohlo být zajímavé (a vtipné) přečíst si o tom, jak vnímám Vánoce. V prvé řadě musím zmínit, jak hrozně otravné je to, když vás všechno kolem upozorňuje už měsíc dopředu, že se tento svátek blíží. V televizi běží pohádky, v rádiu hrají koledy, na náměstí je stromek a takový maličký straší dokonce i ve škole. Já teda nevím, ale vás to baví?
Takže, jak já si vlastně představuji Vánoce? Rodina si pořídí jehličnatý stromeček, ozdobí ho tak moc, že jehličí není skoro vidět, případně to, které ještě vidět je, zahází umělým sněhem. Dvacátého čtvrtého prosince se potom všichni postí, aby viděli "zlaté prasátko". Tedy, postí se od rána až do večeře, která je nějaká tradiční, kapr, tuším. Po večeři se nějakou "záhadnou silou" ocitnou pod tím stromkem dárky a děti je rozbalují. V noci pak lidé chodí do kostela poslechnout si Vánoční mši.
Tím se dostávám k náboženské stránce věci a také k tomu, jak mi celé Vánoce nedávají smysl. Vánoce, pokud vím, oslavují narození Ježíše (který mimochodem jako každý slušný Židovský chlapec měl osmého dne od narození obžízku, vzpomeňte si na to, až budete slavit prvního ledna😀). Takže tedy narození Ježíše. Je pochopitelné, že křesťané slaví jeho narození, ale co ten zbytek? Dárky prý nosí onen Ježíšek, ale z koled to zní tak, že lidé nosili dárky jemu, když se narodil. Navíc, pokud si to má být právě narozené mimino, jak může nosit dárky? A co ten stromeček, jsou v Betlémě vůbec jehličnaté stromy? A kapr? Proč zrovna kapr, kde se vzal?
Prostě mi to celé nedává smysl. Ale kdo mi to vysvětlí tak, že to pochopím, tak vyhraje... Zlatého bludišťáka 😀
A přeju vám všem, kdo to slavíte, hezké svátky 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat