Život z nás pomalu prchá
Když naším strašákem je sprcha
A naší spásou věci mrtvých
A to starých i mladých
Oni se už zimou netřesou
A hlad v sobě nenesou
Co ale zbývá nám?
Nevím, co dělat mám
Totiž práce je vždy dost
Jak ale znovu cítit radost?
Žádné komentáře:
Okomentovat