Proč píšeme B-h s pomlčkou?

Padl tu v komentářích dotaz, proč píšu B-h s tou pomlčkou. Moje odpověď byla jen jednoduchá, že jedno z deseti přikázání je nebrat B-ží jméno nadarmo. Sakra, už teď to tu mám třikrát. Odteď jen Adonaj nebo Hašem. (K tomu se ještě dostanu dostanu).

V Tóře se Adonaj představuje Mojžíšovi jako "אהיה אשר אהיה" (ehje ašer ehje = jsem který jsem). Ale to je tam jen jednou a jinak se vždycky (nebo skoro vždycky) používají pro Jeho jméno čtyři písmena: יהוה (J-H-V-H). Problém je tak trochu v tom, že nikdo vlastně neví, jak se to vyslovuje.

Hebrejština totiž píše jenom samohlásky a to způsobuje, že se společně se slovíčkem musíme učit i jeho výslovnost. Stejně jako například v angličtině. Můžete vědět, že "tvrdý" se píše "tough", ale v mluvené řeči je vám tato znalost k ničemu. Koho by napadlo, že se to bude číst "taf"?

A podobné to je i s hebrejštinou. My sice víme, že Jeho jméno se píše J-H-V-H, ale nevíme, jak se čte. To samozřejmě není ten důvod, proč v češtině píšeme Jeho jméno s pomlčkou, ale to já jen tak na úvod...

Jeho jméno bylo dřív vyslovováno jen jednou za rok (na Jom Kipur). Vyslovoval ho velekněz v Jeruzalémském chrámu. To je právě proto, že se nesmí Jeho jméno brát nadarmo. Jenže když byl ten chrám zničen, tak se Jeho jméno zakázalo úplně. Takže při čtení Tóry nebo při modlitbách, když by se mělo říct J-H-V-H, tak se místo toho řekne buď אדני‎‎ (Adonaj = Pán) nebo השם‎‎ (Ha-šem = to Jméno).

Určitě jste si vzpomněli na jména jako Jahve nebo Jehova. Ty právě vznikly když se někdo pokoušel do J-H-V-H "strčit" nějaké samohlásky a využil k tomu samohlásky ze slov Adonaj nebo Elohim (= bozi).

No a vzhledem k tomu, že J-H-V-H se překládá do češtiny jako B-h a druhé přikázání se vztahuje i na psaní, tak to píšeme s pomlčkou.

Někdo si myslí, že to je přehnané. Možná ano, možná ne. Ale proč zbytečně riskovat?