Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
"Kredence nevedeme," oznamuje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný."
"Ale kde," povídá Ginsberg, "na co jsou jednomu hodiny."
"Na co?" žasne Goldberg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?"
"Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí."
"No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?"
"Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?"
"No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?"
"Jednoduše, mám přece trumpetu."
"Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?"
"Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"
Žádné komentáře:
Okomentovat