Nedávno jsem psala o barvách judaismu a na konci jsem se zmínila, že jsem jednou slyšela hlas Boha. Dneska bych se k tomu chtěla trochu víc rozepsat, protože je možné, že to pár z vás zajímá.
Já jsem vlastně dlouho byla spíš agnostik - Nevěřila jsem úplně v Boha, ale zároveň jsem nepopírala jeho existenci. Když jsem slyšela lidi mluvit o tom, jak slyšeli Boha a podobně, tak jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si, že kdo ví co slyšeli, možná si dokonce vymýšlí...
Už je to skoro 10 let, co jsem přišla o mámu. To mi obecně přijde jako nepodstatná informace, proto jste o tom do teď nevěděli. Ale pro dnešní článek je důležité to zmínit.
Před dvěma a půl rokama jsem měla sen, kdy jsem s mámou mluvila po telefonu a pak jsem slyšela, jak někdo volá její jméno. Víte jak se ve snech někdy stává, že přesně víte, že tamten kluk je váš bratr, i když v reálném světě jste jedináček nebo že přesně víte, že jste v Turecku, i když jste tam v reálu nikdy nebyli? V tomhle principu jsem přesně věděla, že ten hlas, že to mluví Bůh. A jak už jsem zmínila minule, ten hlas měl jasně tmavě modrou barvu.
Je to trochu zvláštní, že hlas může mít barvu. Slyšela jsem, že po některých drogách nebo právě ve spánku spolupracují části mozku, které jinak pracují odděleně, takže můžete třeba slyšet barvu a tak podobně, ale mě se tohle ve snech nikdy neděje. Moje sny jsou většinou nesmyslné jen v ději, ne ve vnímání snové reality.
A pak jsem najednou šlyšela Boha a ještě k tomu ten hlas měl barvu. Navíc to ani nemohlo být moc ovlivněné podvědomím, protože v té době jsem ani nevěděla, že judaismus má nějakou typickou barvvu, kterou vybral Bůh a je to napsané už v Tóře.
Máte pravdu, v judaismu vyrůstám. Ale je to teprve tak dva roky, co se mu opravdu snažím porozumět. A když se podíváte, od kdy píšu na blog, tak to odpovídá. Psaní na blog pomáhá i mě samotné porozumět mému náboženství. To co to píšu, nepíšu zpatra, ale je za tím někdy celkem dost vyhledávání...
Žádné komentáře:
Okomentovat