Seder

O Pesachu už jsem psala z historického pohledu a o jídle. Teď bych se ale chtěla věnovat tradicím. Protože nový den začíná se západem slunce, i Pesach začíná se západem slunce. První jídlo tohoto svátku je tedy večeře. A ta je speciální.

Této večeři se říká sederová večeře nebo zkráceně seder, hebrejsky סדר, což znamená "řád" nebo "pořádek* ". A to si pište, že má svůj pořádek. Hromada zvyků, symbolů a konkrétní postupy. Skoro jako v nějaké sektě 😀.

Stejně jako třeba vánoční nebo velikonoční stůl má nějaké typické jídlo a věci (třeba svíčky), i sederový stůl je typický. Je zvykem, že se připraví už před západem slunce. Někam doprostřed dáte pohár s vínem, který je (symbolicky) pro proroka Eliáše. (Nejspíš proto, že je považován za jednoho z autorů Tóry, ale jinak s příběhem Pesachu nesouvisí). Pak nesmí chybět spoustu vína. Ano, bude se pít. Pojďme se ožat! 😀 Ne, ale každý ho trochu vypije, je to součást tradice. Pak taky potřebujete pohár na kiduš, což je požehnání recitované nad vínem. A ještě slaná voda.

Potom potřebujete mít na stole Hagadu, což je taková knížečka, kde je napsaný příběh o vyvedení z Egypta a pak jsou tam kdejaká požehnání, žalmy a modlitby (i s výkladem), aby jste to z toho mohli číst. Protože nejsme rabíni, abychom si to všechno pamatovali, že 😀.

Zdroj: https://www.judaicamasterpieces.com

Ještě jídlo. Z toho na stole potřebujete tři zakryté macesy (jeden symbolizuje kněze, další Levity a další ten zbytek Židů) a sederový talíř. Tam najdete opečenou kost (připomínka obětního beránka), zeleninu, hořké bylinky, macesy, uvařené vajíčko, to, co se jmenuje charoset a má připomínat materiál na dělání cihel a taky je tam ta slaná voda.

Zdroj: https://en.wikipedia.org

Určitě už jste zvědaví, na co to všechno potřebujeme. Tak pojďme na to. Takhle to probíhá:

1) Kadeš - zapálíme svíčky a řekneme požehnání nad vínem (kiduš), které je malinko jiné, přizpůsobené svátku Pesach. Vetšinou ho říká pán domu, u nás táta, jinde to může být děda a atd. Pak se vypije první pohár vína.

2) Urchac - ten, který řekl kiduš si jde umýt ruce.

3) Karpas - všichni vezmou kus zeleniny, namočí to ve slané vodě a sní. Slaná voda má symbolizovat slzy Židů v Egyptském otroctví. (Sefardští Židé namáčení zeleninu do octa nebo vína, ale symboliku toho neznám).

4) Jachac - prostřední z těch tří macesů, které jsou na stole se rozlomí. Větší "půlka" se dá stranou jako zákusek a děti se jí snaží ukrást. Menší "půlka" se vrátí zpátky.

5) Magid - Vypráví nebo se čte příběh Pesachu z Hagady a je například zvykem, že nejmladší u stolu dává čtyři otázky (ale nejmladší tak, aby dokázal chápat jejich smysl, takže když tam bude jako nejmladší třeba tříleté dítě, tak se bude ptát místo něj druhý nejmladší, třeba i jeho máma nebo táta). Mimochodem, i když slavíte sami, tak se ptáte a sami si odpovídáte. Ty čtyři otázky jsou:

1. Čím se tato noc liší od všech ostatních že o jiných nocích nenamáčíme zeleninu do slané vody ani jednou a této noci dvakrát?

2. Čím se tato noc liší od všech ostatních že každou noc jíme kvašené i nekvašené, ale tuto noc pouze nekvašené maca?

3. Čím se tato noc liší od všech ostatních že každou noc jíme všechny druhy zeleniny, ale tuto noc pouze hořké maror?

4. Čím se tato noc liší od všech ostatních že každou noc sedíme nebo si hovíme, ale tuto noc si pouze hovíme?

Na pořadí, myslím, nezáleží.

Odpovědi na tyto otázky jsou:

1. První namočení ve slané vodě symbolizuje nahrazení našich slz vděčností a druhé v charosetu sejmutí břémě utrpení a hořkosti.

2. Jíme pouze nekvašené, protože naši předci při útěku z Egypta nemohli čekat, až jejich chléb nakyne.

3. Jíme hořkou zeleninu, aby nám připomněla hořkost otroctví, které naši předci museli v Egyptě snášet.

4. Hovíme si, protože v dávných časech, ten, kdo si hověl u jídla, byl svobodný člověk, zatímco otroci stáli.

Připomíná se také deset egyptských ran a po jejich vyjmenování se zpívá písnička (Dajenu), která je o tom, že vysvobození z Egypta nemělo za cíl to, aby Egypťané trpěli a že i kdyby se z těch deseti věcí stala jen jedla, že by to stačilo. Pak je krátká modlitba, dlouhé požehnání a pak vypijeme druhý pohár vína.

6) Rachca - všichni si jdou umýt ruce.

7) Moci - požehnání nad chlebem.

8) Maca - požehnání nad nekvašených chlebem a pak kažký sní malý kousek.

9) Maror - řekne se požehnání nad maror, což je ta hořká zelenina, ta se pak namočí v charosetu a sní se.

10) Korech - maror se dá mezi dva macesy (jako sendvič) a jí se to. Prý to tak měl rád nějaký Hilel, rabín z Babylonie.

11) Šulchan orech - čas na hlavní jídlo. To může být cokoliv, co si připravíte, ideálně něco slavnostnějšího.

12) Cafun - děti už jistě ukradly zákusek. Teď je čas jim za to dát nějakou tu sladkost. (Sladkost je lepší zákusek než maces, ne? 😀) To je poslední jídlo dne. Už by se nemělo ani pít (kromě zbývajících dvou pohárů vína).

13) Barech - požehnání po jídle a třetí pohár vína.

14) Halel - recituje se několik žalmů (113 - 118) a potom se vypije čtvrtý pohár vína. Cítíte se už mírně opilí? Tak si pojďme zazpívat! 😁

15) Nirca - řekneme modlitbu za to, aby všechno to, co jsme dnes večer dělali, bylo přijato a taky je tradicí říct "l'šana ha-ba'a b'jerušalajim", což znamená "příští rok v Jeruzalémě" a je to takové jakoby vyjádření naděje, že třeba přijde mesiáš.

A teď už skutečně přichází na řadu zpěv některých tradičních písní. Například tahle:

A na konec pro odlehčení. Tohle nezpíváme, to je prostě jenom parodie a pokud umíte anglicky, tak se u toho stejně jako já moc pobavíte 😀.

* Takže když na otázku ma šlomcha, což znamená "jak se máš" (doslova ma = co, šlomcha = tvůj mír/pokoj) odpovíš beseder, což znamená "dobře", tak doslova říkáš "v pořádku".